19. století
Vznik Hlaholu spadá do doby po roce 1860, kdy po obnově ústavního života v Rakousku nastal náhle čilý rozmach -po nových událostech politických přicházely vzápětí i velké události národní, a to nejen v životě veřejném, ale i v uměleckém. Buduje se české divadlo, emancipují se koncerty, zakládají se spolky s národními úkoly.
Zakladatelem Hlaholu je Jan Ludevít Lukes, známý pražský zpěvák a sládek, z jehož soukromého sboru se vytvořil na počátku roku 1861 veřejný spolek – tehdy vystoupil poprvé pod jménem Hlahol (na pohřbu básníka Václava Hanky v lednu 1861) a čítal 120 členů – mužů. V r. 1862 vymaloval Hlaholu Josef Mánes spolkový prapor s heslem „Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti.“, jehož autorem byl JUC. Josef Sklenář.
Prvními sbormistry se stali J. L. Lukes a Ferd. Heller, známý tvůrce České Besedy. Prvním předsedou byl zvolen šlechtic – kníže Rudolf Thurn-Taxis.
V roce 1863 se sbormistry stávají F. Kaván a B. Smetana, v následujícím roce pak F. Heller a B. Smetana. Hlahol se přestěhoval do domu U královny anglické v Široké ulici (nynější Jungmannově třídě).
Pod vedením P. Křížkovského provedl Hlahol jeho mohutnou kantátu Cyril
a Method v roce 1863 v Brně.
Po Smetanovi dirigoval Hlahol tehdy 27 letý Karel Bendl, za něhož ochablo pořádání zábav a slavností a hledělo se pravého poslání spolku – zpěvu (ve smyslu uměleckém). Tehdejší starosta Hlaholu Josef Huleš byl zároveň pražským purkmistrem. Poprvé byl mužský sbor posílen o ženskou složku 9. března 1873, kdy smíšený sbor zpíval Dvořákův Hymnus.
Na akademii v Novoměstském divadle byla 17.5.1870 provedena při slavnostním položení základ. kamene Národního divadla Smetanova Rolnická. Na této slavnosti účinkovalo ještě 211 jiných zpěváckých spolků.
V květnu 1872 podnikl Hlahol cestu do Drážďan, kam byl pozván tamějším českým zpěváckým spolkem Vlastimil. Hlahol zde uspořádal i svůj vlastní koncert pro širší obecenstvo německé a jeho výtěžek rozhodl se věnovat pensijnímu fondu sboru drážďanské opery.
Starostou byl v roce 1876 zvolen JUDr. J. Fleischmann a sbormistrem v roce 1877 tehdy 24letý Karel Knittl. Hlahol se přestěhoval do Svatováclavské záložny v Řetězové ulici, odtud k Doušům na Václavském náměstí. Velkou zásluhou Knittlovou bylo zřízení stálého ženského sboru, tzv. dámského odboru, který byl včleněn do Hlaholu na podzim r. 1879. Počet členek stoupl na 143, mužský sbor čítal 200 členů.
Vrcholem Knittlovy doby bylo nastudování Dvořákovy Stabat mater (30.11.
a 2.12.1884) a Berliozova Requiem (19. a 26.4.1885), dále Dvořákovy Svatební košile (8.11.1885), Fibichovy Jarní romance (3.6.1886), Bendlova Štědrého dne (rovněž 3.6.86) a Kličkova Pohřbu na Kaňku (12.12.1886).
V únoru roku 1888, když přijel do Prahy Petr Iljič Čajkovskij, uspořádal mu Hlahol zastaveníčko, za něž slíbil (a skutečně složil) ruský skladatel spolku nový sbor.
Zlatou medaili Literis et artibus spolku propůjčil císař v r. 1886. V r. 1889 provedl Hlahol Dvořákovu Mši D-dur (25.3.) spolu se Schubertovým Zpěvem duchů nad vodami a Mendelssohnovým motettem pro 3 ženské hlasy.
V r. 1895, když byla v Praze Národopisná výstava, byl uspořádán velký sjezd zpěváckých spolků. První cenu ze 13 obdržel Hlahol Plzeňský, Vinohradský
a Svatopluk z Uherského Hradiště. Tehdejší sbormistr Klička se vzdal funkce r. 1897. Další 4 roky vedl Hlahol opět Karel Knittl, který se však v r. 1901 stal administrativním ředitelem pražské konservatoře a na sbormistrovství ve spolku rezignoval. Po dvou letech, kdy Hlahol dirigoval K.Douša, se sbormistrovství ujal Adolf Piskáček, který provedl Berliozovo Requiem, Bachovu mši h-moll Beethovenovu Missa solemnis.
20. století
V r. 1901 Hlahol podnikl zájezd do Záhřebu a v r. 1910 do Lublaně. Největší událostí doby Piskáčkovy za starostenství Ant. Adámka byla stavba vlastního hlaholského domu. V listopadu 1902 navrhl výbor, aby byl zakoupen pozemek (realizováno 25.9.1903), při čemž byly přijaty i plány člena výboru, architekta F. Schlaffera, s výzdobou J. Fanty. Oba provedli své práce zdarma.
Stavba budovy Hlaholu
3. května 1903 začato se stavbou, která byla zadána staviteli Č. Gregorovi. 18. září 1905 se uskutečnila první hlaholská zkouška pod vlastní střechou. Oficiální slavnost otevření konána až 4. a 5. listopadu, rovněž tak i koncertní zábava na Žofíně (4.11.1905) a v neděli ráno mše v Týně, načež v 11 hodin dům slavnostně odevzdán svému účelu. Interiér Velkého sálu doplnil r. 1921 i Alfons Mucha svým posledním velkým dílem – lunetou Píseň (instalace v Hlaholu ale proběhla až v roce 1934).
Architektonicky se budova Hlaholu řadí k nejčistším i nejvýraznějším secesním památkám svého druhu. Fasáda na nábřeží je vyzdobena dvěma velkými mozaikami a honosí se původními vyřezávanými dveřmi, zadní obnovená fasáda je výrazná zlatě vyvedeným nápisem HLAHOL. Pro svůj význam i původní výzdobu (včetně bust sbormistrů a části nábytku) byl objekt Zpěváckého spolku Hlahol v Praze prohlášen za kulturní památku.
V roce 1911 byl s ohledem na lehkovážnější a velkorysou povahu Piskáčkovu vypsán konkurs na místo nového sbormistra, který vyhrál tehdy 29-letý dosavadní sbormistr Hlaholu vinohradského Jaroslav Křička. Ten dirigoval Hlahol i přes světovou válku 9 let. Nastudoval Missu choralis Franze Liszta, Dvořákův Hymnus, Novákovu Bouři a Svatební košili, Fibichovu Jarní romanci, Césara Francka lyrické oratorium Blahoslavenství a Dvořákovo Requiem a Bachovy kantáty.
Dále Hlahol zpíval na pohřbech Sládka, Vrchlického, JUDr. A. Bráfa, Mikoláše Alše a 88 letého spoluzakladatele spolku Ferdinanda Hellera, skladatele Maláta a bývalého starosty Vl. Srby.
Ve své sbormistrovské funkci dbal Křička přísně na dochvilnost a kázeň, dvě nezbytné podmínky zdárných výsledků umělecké činnosti. Velké poklesky proti těmto požadavkům trestány i škrtnutím ze seznamu členstva.
Pro napětí mezi členstvem a sbormistrem (požadoval individuální prozkoušení všech zpěváků) odstoupil Křička 06/1920 ze své funkce. Zasloužil se ale již dříve o to, aby Hlahol vystupoval nadále již jako smíšený sbor.
V roce 1921 byl uskutečněn zájezd do Jugoslávie. Provedena Foersterova Česká píseň a sbory Z osudu rukou a Velké, širé, rodné lány, Vycpálkův Naše jaro a Křičkův Advent a Staroměstská věž.
V prosinci 1921 byl z Vídně povolán ke sbormistrovskému pultu 50-letý Jaromír Herle (ve Vídni vedl tamější zpěvácký spolek Lumír). Z účasti na velkých pohřbech památnou byla smuteční tryzna za Frant. Ondříčka 2.5.1922 v Pantheonu Zemského musea, pohřby A.Heyduka a JUDr. A.Rašína v únoru 1923. V roce 1925 spolek počtem členstva převýšil poprvé tisícovku.
V roce 1927 podnikl Hlahol zájezd do Frankfurtu nad Mohanem se zastávkou v Norimberku a v roce 1932 zájezd do Jugoslávie na slovanský festival u příležitosti 40. výročí činnosti Glasbene Matice v Lublani. Zájezdu bylo využito celkem k 8 koncertům.
Od ročníku 69. béře si Herle k ruce místosbormistra Jihoslovana P. Miloševiče, který je po 2 letech vystřídán hud. skladatelem a klavíristou Jos. Stanislavem a v ročníku 74. dr. Václavem Smetáčkem, dirigentem a hobojistou, někdejším 1. sbormistrem Typografie.
V následujícím 70. ročníku vzpomíná se opět 60. narozenin Vítězslava Nováka. Dávány jsou jeho Dvě balady pro smíšený sbor a orchestr (Ranoša
a Zakletá dcera) a Svatební košile.
V 75. ročníku (1935-1936) udílí Rada hl. m. Prahy spolku za jeho práci pro vlast a národ uznání věnováním Suchardovy čestné plakety, kterou do rukou starostových odevzdal primátor dr. K. Baxa.
Hlahol sám dal k této příležitosti zhotoviti jubilejní plaketu, dílo prof.
J. Drahoňovského, kterou podaroval své čestné členy, spolky a korporace.
Při oslavě 60. narozenin starosty J. Stanislava zpíval poprvé dětský sbor. Sbormistr dr. Václav Smetáček měl velký zájem o český sborový zpěv a capella.
Hlahol za 2. světové války
Po vypuknutí 2. světové války byla činnost smíšeného sboru utlumena na minimum. Pod komunistickou nadvládou docházelo sice k rozvoji sboru po umělecké stránce, ale chyběl kontakt se zahraničím a budova Hlaholu chátrala.
V domě na nábřeží zřízeno v prvém patře stálé hlaholské muzeum památek, dokumentů a trofejí.
Výbor Hlaholu zakoupil v roce 1941 aparaturu pro reprodukci gramofonových desek a ve své zkušebně instaloval. Reproduktor sloužil kromě poslechu nahrávek klasických kantátových a oratorních děl i k reprodukci zábavné a taneční hudby při hlaholských večírcích a podnicích Společenského odboru.
Dvořákův jubilejní rok vyvrcholil provedením celého jeho oratoria Svatá Ludmila 7.6.1941. Výbor Hlaholu se 13.1.1941 usnesl, že mužský sbor Hlaholu upouští od používání aristokratických fraků jakožto koncertního úboru a že bude napříště vystupovat ve smokingu. Pro rozptýlení členstva byl uspořádán 28.6.1941 výlet na Zbraslav parníkem.
10. a 11.11.1942 provedl Hlahol Mši pro varhany od F. Liszta (upravenou Leošem Janáčkem). 18.12.1942 měla premiéru Křičkova Mateřídouška a Angelus.
V mimořádné zkoušce dne 11.6.1943 bylo vzpomenuto 20. výročí mezinárodního úspěchu Hlaholu na pěveckých zápasech v Amsterodamu, kde v ostré konkurenci získal I. cenu v nejvyšším oddělení smíšených sborů.
Po komisionálním ohledání místností ve dnech 27.9. a 28.9. obdržel Hlahol 30.9.1944 výměr Zemského presidenta v Praze, jímž byly s okamžitou platností sál, šatna s příslušenstvím, galerie, kancelář a zasedací síň přiděleny organizaci Todt – Einsatzgruppe VII, Oberbauleitung v Praze IV.
Od 20.10.1944 nalezl Hlahol svůj dočasný domov ve Štěpánské ul. 35. V této době sbormistr dr. Vratislav Vycpálek pořádal kursy dětského sborového zpěvu pro 164 dětí. Po úspěšném zakončení dětského kursu byl pro ně uspořádán výlet parníkem na Vranskou přehradu.
Po osvobození
Ve dnech 8. a 9.1.1945 byly Hlaholu vráceny klíče a 19.1.1945 začal znovu zkoušet pod vlastním krovem. Všem nepříjemnostem nebyl však ještě konec. Dne 20.4.1945 oznámil referát branné moci magistrátu hl.m. Prahy, že zabírá opět sál a šatnu pro firmu Odkolek k uskladnění mouky.
9.9.1945 se Hlahol zúčastnil velké národní manifestace pro naše pohraničí
v Červeném Hrádku u Chomutova, v místech, kde se r. 1938 rozhodovalo o nás bez nás a kde se připravovalo odtržení pohraničního území od republiky. 15.9.1945 zazpívána Česká píseň v Tyršově domě a státní hymna na večeru Čsl. obce sokolské na paměť Mir. Tyrše.
Po delší době byl Hlahol pozván opět do Čsl. rozhlasu, kde nazpíval 23.9.1945 Foerstrovo oratorium „Svatý Václav“.
Na své místo rezignoval dr. V. Smetáček a odešel i jeho zástupce
J. Bubeníček. Po krizi s dalším dirigentem A. Dolinským se koncem roku 1945 ujal funkce nový dirigent prof. Cyril Pecháček.
K 70. výročí úmrtí F. Palackého dne 8.6.1946 byl proveden Prausův Chorál Čechů a Smetanův Slavnostní sbor a Modlitba.
Hlahol bezprostředně po revoluci věnoval na obnovu Staroměstské radnice 12.000 Kč, skladateli B. Krawcovi, náletem na Drážďany připravenému o veškerý majetek i rukopisy jeho skladeb, poskytl čestný dar 5.000 Kč.
Smíšený sbor zahajoval 8.11.1947 pod vedením J. Kasala v pavilónu Myslbek Na příkopech vernisáž výstavy „30 vítězných let SSSR“.
V rámci Pražského jara bylo 15.5.1948 provedeno na třetím hradním nádvoří na Hradčanech oratorium A. Dvořáka „Svatá Ludmila“. Kromě Hlaholu účinkovalo ještě 6 sborů, hrál orchestr České filharmonie spojený s orchestrem FOK, řídil R. Kubelík.
Mužský sbor spolu s ostatními pražskými pěvci se zúčastnil 8.9.1948 pohřbu prezidenta dr. E. Beneše. Na Tylově náměstí za Národním divadlem zapěl žalm Milosrdný, velký Bože.
Novému sbormistru Z. Tomášovi (nar. 1915) vypomáhal od března do září 1948 jako druhý sbormistr Jan Kasal. Avšak 27. září odešel k Orchestrálnímu sdružení pražských učitelů. Z. Tomáš osvědčil své schopnosti jako ředitel hudební školy v Rakovníku a jako dirigent tamní amatérské opery.
21.5.1948 navštívil zkoušku Hlaholu jeho bývalý druhý sbormistr z doby Herlovy (1929-1931), Jihoslovan P. Miloševič, nyní profesor bělehradské hudební akademie. Byl pozdraven zpěvem a sám si zadirigoval Smetanovo Heslo.
10.5.1949 zpíval Hlahol spolu s dalšími pěvci pod řízením Z. Tomáše Smetanovu Píseň svobody na koncertu Společnosti pro obnovu Emauz (těžce poškozených leteckým bombardováním).
Ve dnech 28. až 29.5.1949 uspořádal Hlahol zájezd do Karlových Varů
a Mariánských Lázní. Účastníků bylo asi 180.
20.6.1951 provedl Hlahol ve Valdštejnské zahradě za řízení J. Stárka Dvořákův Hymnus Dědicové Bílé hory.
Dům v Liliové ulici na Starém Městě, který Hlahol získal dědictvím,
se nakonec rozhodl věnovat státu. Byl k tomu však přinucen, protože výnosy z koncertů a nájemné z hlaholských domů režii spojenou se správou tohoto objektu nepokryly.
Na vypisování cen za soudobou sborovou tvorbu, což bylo dříve také jedním z kulturních poslání Hlaholu, nebylo nyní ani pomyšlení. Tato funkce přešla nyní na jiné (zejména na Svaz čs. skladatelů, kde ovšem o vlastní sborovou tvorbu nebylo zájmu). Také státní subvence, kdysi pravidelné, pro Hlahol v nové době zcela pominuly.
15.10.1951 byla provedena Z. Tomášem Dvořákova kantáta Svatební košile. 19.9.1952 uspořádal Hlahol spolu s orchestrem FOK společnou oslavu 70. narozenin prof. Jar. Křičky. Orchestr za vedení dr. V. Smetáčka provedl Křičkovu ouverturu Modrý pták a I. symfonii Mládí, v druhé části za řízení Z. Tomáše Křičkovu Moravskou kantátu. Sám jubilant zadirigoval Smetanovo Heslo.
Hlavním podnikem 93.ročníku (1953-54) byl podzimní koncert ve dnech 23. a 24.11.1953, kdy bylo provedeno dílo H. Berlioze Faustovo prokletí.
Od 1.7.1954 nadále je Hlahol pěveckým sborem Městského domu osvěty (MDO), což trvalo až do ročníku 98. (1958).
Starosti finanční o udržení bilanční rovnováhy byly jen jednou částí celého komplexu otázek. Šlo také o orientaci ideovou, o jasné začlenění Hlaholu do veřejného i politického života.
30.6.1951 skončil svoji činnost hostinec v hlaholském domě ve Vojtěšské ulici. Dosavadní nájemce prohlásil, že hostinskou živnost dále nepovede. Jelikož se nenašel další zájemce, ONV Praha 2 zrušil hostinskou koncesi v č.p. 249, znějící na jméno Hlaholu. V tomto období uvádí statistika Hlaholu 197 členů (129 žen a 68 mužů).
Avšak budovy nejen že nic nevynášely, ale vyžadovaly ještě opravy. Přitom režie sboru stoupala. O rozprodej lístků na koncerty se muselo postarat vždy samo členstvo. Dětský sbor byl soběstačný jen díky tomu, že děti při vstupu platily zápisné, z něhož se uhrazovala režie zkoušek. V denním životě Hlaholu úzkostlivě šetřeno, aby byl rozpočet uveden opět do rovnováhy. Repertoár Hlaholu se stával jednostranně klasický, s převahou děl církevního slohu a jen jako přívěsek se vyjímala lidová píseň.
19. a 20.11.1956 byla provedena Lisztova Legenda o sv. Alžbětě, řídil Z. Tomáš. Akce bohužel přinesla Hlaholu deficit 630 Kč. Avšak provésti takovéto dílo si z neprofesionálních pražských sborů nemohl žádný dovolit.
M. Venhoda se stal po prof. M. Doležilovi sbormistrem Pěveckého sdružení pražských učitelů a vzdal se vedení dětského sboru Hlaholu. Vystřídal ho Čestmír Stašek, doposud sbormistr Pražského dětského sboru při Ústředním domě pionýrů na Vinohradech.
Zkušebních místností Hlaholu používalo i Orchestrální sdružení pražských učitelů a přechodně i Český pěvecký sbor. Konaly se tam i taneční kursy
a cvičební hodiny baletního studia Z. Zabylové.
24.1.1957 proběhla premiéra kantáty lužickosrbského skladatele B. Krawce (1861-1948) Vojna a mír.
23., 26.4. a 2.5.1957 provedl Hlahol G. Rossiniho operu Vilém Tell. Sbormistr Z. Tomáš navrhl ustavení vlastního orchestru Hlaholu jako samostatného odboru spolku, na amatérském základě, avšak takové úrovně, aby byl schopen doprovázet sbor při většině jeho vystoupení. V dějinách Hlaholu je to čin takového dosahu, jako bylo připojení ženského sboru k původně jen mužskému zpěváckému spolku Hlahol.
Hlahol měl 206 výkonných členů (146 žen a 60 mužů). Počty pěvců v hlasových skupinách ženského sboru byly: 47, 30, 40, 29, v mužském sboru 14, 15, 18, 15. Symfonický orchestr čítal 70 členů.
Do Solothurnu ve Švýcarsku byl zapůjčen Hlaholem v roce 1959 notový materiál Dvořákova Requiem, kde toto dílo bylo místním orchestrem a sborem 3x provedeno.
8.6.1960 a 14.6.1960 však Hlahol provedl módní Večer nejkrásnějších valčíků, což se ukázalo jako pochybná repertoární politika. Řídil Z. Tomáš. 14.6. se takto Hlahol představil v přírodním divadle na Střeleckém ostrově účastníkům spartakiády.
26.2.1961 byla provedena kantáta Slavnost Alexandrova od G.F. Händela. Řídil J. Kasal.
27.3.1961 byly orchestrem Hlaholu pod řízením Z. Tomáše provedeny tři koncerty L. van Beethovena a klavírní koncert A dur F. Liszta.
Na valné hromadě spolku 16.6.1961 byl novým starostou Hlaholu zvolen dr. František Šišma, který tuto náročnou funkci vykonával až do roku 1972. Dále v roce 1961 vydal Hlahol nový odznak, jehož autorem byl akademický sochař Arnošt Košík.
V roce 1962 Hlahol nastudoval Verdiho Simone Boccanegra. Dále se objevila tvorba Kabeláčova – dětské sbory, smíšený sbor provedl Kantátu Maryka od Hurníka a v roce 1965 Händelova Mesiáše a Černohorského Praecatus est. V roce 1967 byla provedena Händelova kantáta L Allegro.
I ve složité době zajistil Z. Tomáš Hlaholu přijatelný repertoár a přijatelnou úroveň. Z finančních důvodů, jakými byl spolek postižen hlavně po roce 1970, nebylo již možné pořádat tolik koncertů s orchestrem a v roce 1978 se orchestr rozpadl.
Do čela Hlaholu nastoupil v roce 1980 jako umělecký vedoucí a hlavní sbormistr profesor Jan Kasal. Soustředil se na uměleckou úroveň zpěvu a capella a vrátil tak sbor k podstatě jeho bytí. V roce 1982 nastudoval Polní mši od B. Martinů a v roce 1983 Otvírání studánek od B. Martinů.
V roce 1984 založil J. Kasal smyčcový orchestr. Nastudováním Kantáty č. 31 J.S. Bacha nastolil prof. Kasal nový umělecký kurs, ze kterého nehodlal slevit, a proto se s částí členstva (hlavně staršími členy) byl nucen rozejít.
V roce 1986 měl Hlahol ve smíšeném sboru 94 členů, v dětském sboru 50 (umělecký vedoucí M. Hájek), v komorním souboru Českých madrigalistů 18 členů (vedoucí Frant.X. Thuri). Vedoucím komorního smyčcového orchestru byl Pavel Rabas.
Od V.J. Kopřivy a K.B. Kopřivy nastudováno Offertorium a Qui tollis
a provedeno 14.4.1986 v Majakovského sále ÚKDŽ. 1.října 1986 vyšel ve Večerní Praze článek „Pražský Hlahol oslavuje 125 let“
Starosta Hlaholu, barytonista Ing. Jan Nič je členem sboru již 66 let. Nejvíce si cení účasti Hlaholu na slavnostech kladení základního kamene pro Národní divadlo, kdy Hlahol se spolu s jinými sbory plavil 15. května 1867 na ozdobených a osvětlených lodích na Vltavě a druhý den se na jeho pozvání sjelo do Prahy 212 pěveckých sborů s 81 spolkovými prapory. Tři tisíce zpěváků šly v průvodu na staveniště Národního divadla, kde uspořádaly koncert.
Také současná Praha zažila v poslední době monumentální koncerty řízené dirigenty Janem Kasalem a Jiřím Bělohlávkem, kdy 1200 členů mnoha sborů společně zazpívalo Smetanovu Českou píseň.
27. října 1986 se uskutečnil v Domě umělců koncert, který proslovem uvedl dr. Václav Holzknecht. Na programu byla díla českých skladatelů O.F. Korteho, Jana Nováka a Vítězslava Nováka.
19.12.1986 provedeno scénické pásmo českých koled. Dramaturgie Pavel Czikrai.
Za účasti Hlaholu proběhl 24.5.1987 slavnostní koncert Pražského jara Lidická růže a konert Pěveckých sborů dne 17.11.1987 ve Velkém sále Slovanského ostrova.
23.6.1988 bylo provedeno Milování bez vídání od M.Raichla a úpravy lidových písní od P. Ebena.
V říjnu 1988 zemřel dlouholetý funkcionář Hlaholu Karel Polák.
Starosta Ing. Jan Nič zemřel o měsíc později a 27.12.1988 byl pohřben do Hlaholského hrobu na Vyšehradě.
13.12.1988 vystoupil Hlahol se skladbami G.M. Palestriny, D. Buxtehudeho, P. Ebena (Koledníci z Těšínska) aj. Kasala (Aj, dnes v Betlémě) v Benátkách nad Jizerou.
Po sametové revoluci
Vánoční koncert v roce 1989 se uskutečnil 5.12. ve Smetanově síni Obecního domu. Bylo provedeno Cantate Domino od D. Buxtehudeho, Kantáta č. 57 a Suita č. 2 h-moll od J.S. Bacha a Česká mše vánoční od J.J. Ryby.
Na velice úspěšnou činnost prof. Jana Kasala navázal v roce 1992 neméně úspěšně profesor Zdeněk Šulc. Tento umělec proslavil Zpěvácký spolek Hlahol i ve světě, o čemž svědčí následující ukázka:
Zpráva z deníku Meridional, Journal de Marseille o koncertu Hlaholu ve městě Malaucene (Francie) dne 11.8.1995.
Město Malaucene se stalo hostitelem pražského pěveckého spolku Hlahol, založeného před téměř 140 roky, jednoho z nejprestižnějších sborů České republiky. Silným zážitkem bylo poznání, že hlasy sboru pokračují v tradici a vydávají zářivé světlo v každé z přednesených skladeb.
Program koncertu byl sestaven z 15 skladeb. Některé velmi krátké, jako „Audite, silete“ skladatele Praetoria nebo Orffova „Odi et amo“. Jiné rozsáhlejší, jako Saint Saensovo „Ave verum“ nebo Dvořákovy „Moravské dvojzpěvy“ v úpravě Janáčkově, řada krásných moravských písní nebo „Pocta tvůrcům“ Zdeňka Lukáše. Všechny skladby se vyznačují mimořádnou citovostí, čistotou a hloubkou.
Postupně byli posluchači pozváni k rozjímání ve vznešeném pohnutí, které umí vyvolat zpěv, či k účasti na jásotu hlasů, které projevují zanícení s výraznou spontánností.
Dirigent sboru Zdeněk Šulc má schopnost nenásilně vyvolávat všechny pocity, k nimž ho hudba inspiruje. Niterným smyslem pro nejkrásnější jemnosti vede sbor zcela přirozeně tak, jak to je třeba. Jeho řízení není nikdy nucené, usměrňuje dynamiku, probouzí chuť krásy a vede pěvce sboru k tomu, aby se překonávali, jako by bylo třeba ještě zvýšit lesk zpěvu prozářeným jasem.
Zdeněk Šulc má před sebou partitury, ale nevěnuje jim pozornost. Dává přednost bezprostřednímu kontaktu s pěvci a usměrňuje spojení nejkrásnějších hlasů souboru s přesností ukázněné a nenapodobitelné interpretace.
Na scénu nastupují nástroje.
Během přestávky čekala na posluchače dvě překvapení. Nejdříve to byl přednes Chopinovy Polonézy fis mol v podání Karla Martínka. Mladý klavírista obdařený zanícením, které někdy překrývá zřetelnost not, nikdy však nezakrývá citlivost výrazu.
A Michaela Havlíčková, okouzlující soprán sboru, přednesla s nesporným smyslem pro pohnutí Schubertovu „Ave Maria“. Další nástroj koncertu, flétna, dodala mimořádný jas radosti, která vyzařuje z Fibichova „Beatus vir“.
Dva přídavky, které si zpěvem okouzlené posluchačstvo vynutilo, vyvrcholily vroucím „Allelujah“, kterým sbor ukončil nádherný koncert.
Claude TAELMAN
Prof. Zdeněk Šulc v době svého uměleckého vedení Hlaholu současně obnovil práci s komorním orchestrem, složeným převážně z mladých interpretů (členů České filharmonie, FOK, SOČR). Tím byl rozšířen okruh repertoáru o kantáty, mše a oratoria, uváděné jak v sále pražského Hlaholu, tak ve Smetanově síni, Rudolfinu i kostelích a chrámech doma i v zahraničí. Kromě toho má Hlahol v repertoáru velké množství skladeb a capella našich i zahraničních autorů. V současné době má sbor 60 členů, průměrný věk sboru je cca 35 let.
Od roku 2001 je spolek pod uměleckým vedením sbormistra Romana Z. Nováka. V roce 2006 začala se sborem spolupracovat i druhá sbormistryne Klára Ježková.
Sepsal ing. Drahoslav Čítek dle těchto pramenů:
časopis Smetana (kolem r. 1930)
publikace Hlaholské jubileum (1941) od Milady Lejskové-Smetáčkové
překlady francouzského tisku (1995), které laskavě poskytl bratr Věk