Budova Hlaholu Praha - klenot pražské secese

     Na vltavském nábřeží proti Mánesu (Masarykovo nábřeží) stojí v řadě činžáků celkem nenápadný dům, který byl na počátku 20. století - v letech 1903 - 5 postaven pro Zpěvácký spolek Hlahol. Pokud si ho prohlédneme blíže, všimneme si poměrně jednoduchého průčelí   s poněkud   omšelou    omítkou se secesní štukovou dekorací sochaře Josefa Pekárka v parteru a rozměrnou mozaikou ve štítě. Jejím autorem byl Karel Klusáček. Projektantem celého domu a autorem většiny   dekorativních   prvků    byl    architekt    Josef    Fanta, jedna z nejpozoruhodnějších postav naší umělecké scény přelomu století. Podařilo se mu vyprojektovat stavbu, kterou lze - jako jednu z mála - označit za čistě secesní.  
     
     Vzácná stylová jednota, jemná poetika a dokonalé řemeslo pak umocňují atmosféru, kterou jen těžko někde najdete.

     Za povšimnutí stojí i některé detaily např. nádherné řezby s rostlinnými motivy na vstupních dveřích, drobné florální dekorace ostění.

     V budově je muzeum Zpěváckého spolku s Mánesovými kresbami    spolkového   praporu        a Fantovými ozdobnými žerděmi.

     Zajímavý je hlavní sál s proskleným stropem a překrásnými lustry, s bustami   hlavních protagonistů (sbormistrů) Hlaholu, malé varhany a samozřejmě rozměrná luneta s obrazem Alfonse Muchy nazvaným Česká píseň. Nejkrásnější
na interiérech Hlaholu je atmosféra, vyvolávající představu, jako by se zde zastavil čas.


V roce 2012  prošla fasáda Pražského Hlaholu rekonstrukcí, kdy byly zrenovovány mozaiky, bronzové plakety mezi vchody, ale i omítka. Díky této rekonstrukci jsou vidět, po dlouhých letech všechny krásy budovy tak, jako by nikdy nezestárla.


Koncerty