Budova Hlaholu - klenot pražské secese

     Na vltavském nábřeží proti Mánesu (Masarykovo nábřeží) stojí v řadě činžáků celkem nenápadný dům, který byl na počátku 20. století - v letech 1903 - 5 postaven pro Zpěvácký spolek Hlahol. Pokud si ho prohlédneme blíže, všimneme si poměrně jednoduchého průčelí s poněkud omšelou omítkou se secesní štukovou dekorací sochaře Josefa Pekárka v parteru a rozměrnou mozaikou ve štítě. Jejím autorem byl Karel Klusáček. Projektantem celého domu a autorem většiny dekorativních prvků byl architekt Josef Fanta, jedna
z nejpozoruhodnějších postav naší umělecké scény přelomu století. Podařilo se mu vyprojektovat stavbu, kterou lze - jako jednu z mála - označit za čistě secesní.  
     
     Vzácná stylová jednota, jemná poetika a dokonalé řemeslo pak umocňují atmosféru, kterou jen těžko někde najdete.

     Za povšimnutí stojí
i některé detaily např. nádherné řezby s rostlinnými motivy na vstupních dveřích, drobné florální dekorace ostění.

     V budově je muzeum Zpěváckého spolku
s Mánesovými kresbami spolkového praporu a Fantovými ozdobnými žerděmi.

     Zajímavý je hlavní sál s proskleným stropem a překrásnými lustry, s bustami   hlavních protagonistů (sbormistrů) Hlaholu, malé varhany a samozřejmě rozměrná luneta s obrazem Alfonse Muchy nazvaným Česká píseň. Nejkrásnější
na interiérech Hlaholu je atmosféra, vyvolávající představu, jako by se zde zastavil čas.


Koncerty